Včelařská konference

http://www.vcelypavera.wz.cz/

Jestliže máte třeba obyčejnou zahradní hadici, třeba půlcoulku, tak kvalitní zahradní hadice má maximální povolený tlak okolo 8 barů. Aby se maximálně využila ta hadice, čerpadlo na výstupu musí dávat při konkrétním přepravním množství cukerného roztoku tlak takové 4 bary, zbývající 4 bary do tlaku 8 je rezerva, protože by bylo velice nepříjemné, kdyby u včel hadice za čerpadlem praskla a nějaká desítka litrů roztoku cukru utekla na zem. Délkou hadice a tím maximálním možným tlakem čerpadla, přirozeně vedle průřezu hadice, je určeno maximální dopravované množství cukerného roztoku. Zkrácením délky hadice na polovinu, pokud tlak na začátku hadice zůstane stejný, se dopravované množství cukerného roztoku zvětší až cca 4 x. Naopak prodloužením hadice na dvojnásobek se dopravované množství zmenší na až čtvrtinu. Tolik základní fyzikální vztahy při dopravování takového viskózního roztoku, jako je cukerný roztok , na délku hadice cca 10 - 20 metrů.
Přepravované množství cukerného roztoku tenkou hadicí se potom dá příslušně zvýšit, když se použije tlaková hadice a čerpadlo s příslušně několikrát vyšším výstupním tlakem. Tlaková hadice by měla být v potravinářském provedení, ty nepotravinářské tlakové hodně smrdí, bude mnohem tužší než obyčejná zahradní hadice a taky mnohem dražší. A když je tak drahá, otázka je taky životnost takové hadice a její správné skladování mimo sezónu.
S tím souvisí za prvé čištění po skončení krmení. Pro odstranění zbylého cukerného roztoku v hadici se ideálně hodí tlakový vzduch, hadice se jím profoukne a vytlačí se z ní roztok.
Pokud se v sezóně nebude s čerpadlem pracovat častěji než jednou za cca tři dny, bude třeba řešit nějaké čištění, aby se zbytek roztoku uvnitř nekazil, minimálně čerpadlo a hadici propláchnout vodou, což jsou určité ztráty cukru.
Po ukončení sezóny bude třeba řešit konzervaci, čerpadlo, hadici vysušit, čerpadlo něčím nakonzervovat.....

Lepší řešení, pokud včelař nemá stovky včelstev a traktor nebo náklaďák pro převážení kubíků roztoku a náhonem na čerpadlo, se mně pořád jeví rozpustit cukr doma v nádobě s kvalitním výpustným ventilem, naplnit 10 - 20 kusů 15 - 20 litrových kanystrů nebo podobných nádob, co se na auto vejde. A na stanovišti "pěškoručně" plnit krmítka z těch kanystrů. Jak kdo každý donese a uveze, plný 20 litrový kanystr cukerného roztoku bude takových 25 - 30 kilo. Není problém poloprůhledný plastový 20 litrový kanystr opatřit mírami, třeba lihovým centrofixem po třeba 5 - 10 litrech, jaký je objem krmmítka v úlech a z jednoho 20 litrového kanystru naplnit třeba 4 pětilitrová krmítka. Po určitém zácviku je přesnost takového rozlévání dostatečná. Taky není problém na to nošení plných kanystrů a případně nalévání za nějaké kilo medu atd najmout někoho mladého a silného, na to žádné dovednosti nejsou třeba.
Kanystr se zbytky cukru taky není problém mezi použitím zakonzervovat roztokem propolisu.

Tak mě inspiroval postup výroby ponorky na http://www.vcelypavera.wz.cz/ . Kdo by si chtěl "zakutit" a postavit ponorku do cukerného roztoku, byla by možnost vzít nějakou levnou ponorku na vodu a odpajcnout tu část kolem oběžného kola. Takže by zůstala jen utěsněná pohonná jednotka s vyčnívajícím hřídelem. A na to stvořit podle původní novou čerpací část, ale s oběžným kolem o třetinu, polovinu menšího průměru. Tím by se sladil výkon čerpadla a motoru pro práci ve viskóznějších roztocích, jako je cukerný roztok, nemusela by se hledat ponorka s konstrukčními rezervami, díky kterými v cukerném roztoku se ponorka nepřetíží a nezničí.
Vhodná by na to byla levná plastová ponorka, plast by se snadněji odpajcnul než kov a nová čerpací část by klidně mohla být k ponorce připevněna jen nějakými kovovými popruhy , nemuselo by se nic lepit nebo přivařovat.....